Stěna jako kus nábytku aneb Když malba nestačí a přijdou hosté

Když jsme se stěhovali do prvního bytu o dvou a půl místnostech, manžel trval na tom, že každá stěna musí být minimálně ve třech barvách. Já jsem trvala na tom, že potřebujeme místo na spaní pro jeho bráchu, který každý druhý víkend přijížděl z druhého konce republiky. Výsledek kompromisu? Jedna stěna v obýváku dostala výraznou tmavě modrou, a podél ní jsme natlačili pohovku, která se dala rozložit. Jenže ta pohovka vypadala jako dvě židle slepené lepidlem z devadesátek a rozkládání připomínalo horolezecký trénink. Tehdy jsem pochopila, že wall painting není jen o barvách na zdi, ale o tom, jak stěny rámují funkci náby


Klasický click-clack mechanismus je další možnost, jak získat lůžko bez složité manipulace. Stačí jedním pohybem sklopit opěradlo a máte rovnou plochu. Tento typ sedačky bývá o něco nižší, což se hodí do podkrovních ložnic s malou světlou výškou. Jen pozor na to, že click-clack často postrádá úložný prostor, protože pod sedákem je jen dutina na skladovací boxy, kam se vejde jen pár dek. Pokud potřebujete uložit větší objem věcí, kombinujte ho s bed with storage, tedy postelí se zvedacím roštem. U jedné mé klientky v panelákovém bytě to fungovalo tak, že v ložnici stála rozkládací pohovka pro hosty a pod postelí rodičů se do výsuvných šuplíků vešly všechny zimní bundy a spacáky. Žádná extra skříň už nebyla potř


Další pastí, do které jsem spadla, byl výběr čalounění. Původně jsem chtěla světlý len, protože vypadá vzdušně. Po třech měsících a jedné rozlité kávě jsem ho proklínala. Skvrny se vsakovaly okamžitě a praní potahů bylo noční můrou. Při dalším nákupu jsem sáhla po modelu s kvalitní velvet upholstery. Sametový povrch má jednu skvělou vlastnost – tekutiny po něm stékají do korálků, takže stačí rychle utřít a nic se nestane. Navíc působí luxusně, aniž by byl křiklounský. Zvolila jsem tlumenou šedozelenou barvu, která ladí s bílými stěnami a dubovou podlahou. A právě díky tomuto kousku přestala být pohovka jen „tím gaučem na spaní" a stala se dominantou celého pok


Když už jsem vyřešila spaní, zbývala otázka úložného prostoru. Všichni známe ten chaos, kdy povlečení, deky a polštáře putují z jednoho koutu do druhého. Tady přišla ke slovu bed with storage, tedy postel s úložným prostorem. Nečekejte ale klasický výklopný rám pod matrací. To by v obýváku vypadalo divně. Místo toho jsem zvolila nižší variabilní box na kolečkách, který se zasune pod rozloženou sedačku. Přes den ho schovám pod konferenční stolek a večer z něj vytáhnu čisté povlečení. Tento trik ušetřil místo v komodě a zbavil mě nutnosti mít v pokoji přeplněnou skříň. Když k tomu přidáte ještě několik závěsných organizérů na dveře, máte rázem o 30 procent víc využitelné plo


Každý, kdo někdy zkoušel rozložit klasický gauč na úzké chodbě, ví, o čem mluvím. Zvedat těžký rám, přesouvat konferenční stolek a pak hledat povlečení v šuplíku pod postelí, který je narvaný k prasknutí. Proto jsem začala lovit mezi modely, které spojují pohodlí pro sezení s praktickým spaním. Objevila jsem kouzlo správně zvolené sedačky s takzvaným click-clack mechanismem. Ten zvládne rozložení během deseti sekund, aniž byste museli stěhovat polovinu místnosti. Jenže pozor – samotný mechanismus nestačí. Pokud pod ním není pořádná opora pro záda, budete se ráno budit s křivou páteří. Tady vstupuje do hry detail, který dělá mezi „dá se přespat" a „opravdu se vyspím" propastný rozd


Po půl roce od makeoveru můžu říct jediné: interiér není o tom, kolik věcí se do něj vejde, ale jak dobře spolu fungují. Naše sofa bed se stala centrem všeho dění – ráno na ní popíjíme kávu, odpoledne slouží jako místo na čtení a večer jako postel pro kamarády. A protože jsem zvolila variantu s pratelným potahem a pevným roštem, nemusím se bát, že za rok povolí pružiny. Pokud plánujete podobný interiér makeover, zaměřte se na jednu věc: najděte kus nábytku, který zastane víc funkcí, aniž byste museli slevit z pohodlí. Věřte, že jedna chytrá sedačka s kvalitním matrací a úložným boxem dokáže změnit celý byt víc než tři nové lampy. Jen to chce trpělivost při výběru a odvahu sáhnout po netradičním řeše


Nezapomínejte ani na výšku skříně. Většina standardních modelů končí ve dvou metrech, ale místnost má často 260 centimetrů do stropu. Ten prostor nad skříní se pak stejně zapráší a vy na něj nedosáhnete bez štaflí. Mnohem chytřejší je nechat si vyrobit skříň až ke stropu a horní třicet centimetrů využít na sezónní věci, které vytahujete jen párkrát do roka. Když jsem to udělala u sebe, najednou jsem měla místo na lyžařské rukavice, plavky a pohádkové kostýmy pro děti. Jen pozor na to, že pokud má skříň dveře až ke stropu, musíte mít pevnou podlahu a rovný strop. Jinak se dveře zaseknou nebo vznikne škvíra. V takovém případě raději udělejte dekorativní nástavec, který mezeru zakr