Prevence u psů a koček: čím se liší a co mají společného

Nakonec si uvědomte, že štěně se učí nejlépe v krátkých opakováních a s pozitivní motivací. Cvičte maximálně pět minut v kuse a vždy zakončete úspěchem. Pokud pes odmítá spolupracovat, vraťte se o krok zpět – zkraťte vzdálenost, zvyšte hodnotu odměny nebo přesuňte trénink na dobu, kdy je pes klidnější, například po procházce. Trpělivost a důslednost jsou důležitější než dokonalé provedení povelu hned napoprvé. Postupně si štěně na zahradu zvykne a vaše přivolání pro něj bude znamenat něco pozitivního, ne konec hry ani příležitost k trestu.

Začněte u stravy, protože ta tvoří základ zdraví. Psi jsou všežravci, kočky jsou striktní masožravci, a proto potřebují vyšší podíl živočišných bílkovin a taurin. Vyvarujte se krmení kočky psím krmivem, i když se zdá, že jí chutná – dlouhodobě to vede k srdečním a očním problémům. U psů zase hlídejte množství sacharidů, které často způsobují obezitu. Konkrétně: vybírejte krmivo podle věku, hmotnosti a aktivity, ale především podle druhu zvířete. Nespoléhejte na univerzální granule pro oba druhy.

Trénink přivolání mezi jinými psy vyžaduje trpělivost a hlavně konzistenci. Než vyrazíte na místo, kde se pohybují cizí psi, procvičte přivolání na oploceném prostoru s jedním psem, který je klidný a dobře socializovaný. Požádejte kamaráda, aby psa držel na vodítku a vy štěně odměňujte pokaždé, když se k vám vrátí i přes to, že by si chtělo hrát. Postupně zkracujte vzdálenost mezi štěnětem a psem, až nakonec zvládnete přivolání i ve chvíli, kdy oba psi pobíhají volně. Tento postup může trvat týdny, ale výsledek stojí za to.

Další oblastí je pohyb a mentální stimulace. Psi potřebují každodenní procházky, kde mohou běhat, čichat a komunikovat s okolím. Kočky, i ty domácí, potřebují vertikální prostor, škrabadla a hračky, které napodobují lov. Nedostatek pohybu u koček rychle vede k obezitě a stresu, který se projevuje agresí nebo nečistotností. Typická chyba: nechávat kočku celý den samotnou bez možnosti šplhat nebo lovit, zatímco pes se alespoň proběhne na procházce. Zařaďte proto do denního režimu obou zvířat alespoň 15–20 minut aktivní hry.

Jak správně pracovat s vodítkem a vzdáleností Na zahradě se osvědčuje cvičení na dlouhé šňůře, která vám umožní psa kontrolovat, aniž byste ho neustále přivolávali. Připevněte lehkou šňůru k obojku nebo postroji a nechte štěně volně pobíhat. Následně vyslovte povel a jemně šňůrou přitáhněte psa k sobě. Jakmile dorazí, odměňte ho a pusťte zpět. Tento postup učí psa, že přivolání znamená nejen konec hry, ale i šanci na pamlsek. Vyhněte se tomu, abyste psa přivolávali pouze tehdy, když je čas jít domů – pes si pak spojí povel s koncem zábavy a bude ho ignorovat.

Nejlepší je začít s kovovým hřebenem s dlouhými, široce rozmístěnými zuby. Tím projdete celou srst až ke kůži, aniž byste ji trhali. Hřeben držte kolmo k tělu a jemnými tahy od hlavy k ocasu. Pokud narazíte na zacuchané místo, netahejte za něj silou. Prsty opatrně rozvolněte chuchvalec a teprve poté pokračujte hřebenem. U velmi husté srsti pomáhá rozdělit srst na prameny a pročesávat je postupně.

Kvalitní kartáčování není jen o vzhledu, ale i o zdraví. Pravidelným odstraňováním odumřelých chlupů snižujete riziko vzniku trichobezoárů (chlupových koulí) v žaludku. Kočka totiž při péči o srst polyká velké množství chlupů, což může vést k zažívacím potížím. Důkladné a šetrné kartáčování posílí vazbu mezi vámi a kočkou a udrží její srst lesklou a bez zacuchání. Stačí si osvojit správnou techniku a najít si na péči pravidelný čas.

Nejdřív si ujasněte, co přesně chcete. Přivolání musí fungovat vždy, bez výjimky. Začněte proto na místě bez rušivých vlivů a naučte štěně, že na slovo „ke mně" se vždy děje něco skvělého. Používejte pamlsky, které štěně dostane jen při přivolání, ne běžně. Může to být kousek sýra, vařené kuře nebo speciální sušenky. Důležité je, aby byly natolik výjimečné, že štěně samo začne hledat příležitost k přivolání. Cvičte krátce, ale často, ideálně pět minut několikrát denně.

Největší chybou, kterou majitelé dělají, je čekat na viditelné příznaky. Zápach z tlamy, zarudlé dásně nebo nažloutlý povlak signalizují, že problém už je pokročilý. V této fázi už čištění doma nepomůže – zubní kámen je tvrdý jako kámen a odstranit ho lze pouze ultrazvukem veterinárním zubním instrumentem. Vyhněte se domácím metodám, jako je škrábání kovovým předmětem, protože tím můžete poranit sklovinu i dásně. Navíc pokud necháte kámen na zubu, bakterie pod ním dál ničí kořen zubu, a zvíře nemusí vykazovat žádnou bolest, dokud není pozdě.