Když sklízíte bylinky, sušte je ve stínu a skladujte ve tmě
Jak poznat, že je bylinka opravdu suchá Sušení není hotové ve chvíli, kdy listy vypadají na pohled suché. Správně usušená bylinka se při přejetí prsty rozpadá a stonek se láme, neohýbá. Pokud se stonek ohne jako gumička, uvnitř zůstává vlhkost a při skladování začne plesnivět. U hustých bylinek, jako je oregano nebo saturejka, trvá sušení i dva týdny. Během té doby otýpky kontrolujte a v případě potřeby je obraťte, aby vzduch proudil ze všech stran.
Palác, který dal této části jméno v názvu vašeho hledání, je dobrým zakončením trasy. Sledujte na něm tři věci: jak se do ulice vklínil mezi starší domy, jak řeší vstupní halu a jaké materiály použil v interiéru. Právě na těchto detailech se ukazuje, že funkcionalisté pracovali s levnými a dostupnými materiály, ale s velkou přesností. Pokud chcete jít dál, vyberte si jednu ulici a projděte ji celou od začátku do konce. Uvidíte, že i na malé ploše se dá vysledovat vývoj od zdobného průčelí k čisté konstrukci.
Mnozí suší bylinky v mikrovlnné troubě nebo v horkovzdušné fritéze. Je to rychlé, ale výsledek je bledý a chuťově plochý. Pokud opravdu spěcháte, použijte elektrickou sušičku s teplotou do 35 °C. I ta ale potřebuje čas. Trpělivost se vyplatí: správně usušená bylinka si zachová barvu i vůni i po roce.
Praní, které neposílá oblečení do ko�
Místo kabiny postačí pevná zástěna nebo posuvné sklo do výšky asi 1,8 metru. Sklo musí být kalené a odolné teplotě nad 100 stupňů Celsia. Dřevěná zástěna je levnější, ale musí být ze dřeva, které nepraská a nerezne – osika, cedr nebo smrk bez pryskyřice. Mezi zástěnou a stropem nechte mezeru kvůli cirkulaci vzduchu, jinak se teplo drží jen u podlahy. Podlaha má být z dlažby s protiskluzovým povrchem, nikdy ne z PVC, které se teplem deformuje.
Větrání musí zůstat funkční i v mrazech. Ideální je krátké vyvětrání během dne, kdy slepice pobíhají venku, a poté zavření. Vzduch v kurníku nemá být cítit čpavkem. Pokud ano, je málo podestýlky nebo příliš mnoho ptáků na malém prostoru. Slepice potřebují na hřadu alespoň dvacet centimetrů šířky na kus, jinak se mačkají a ta slabší může nastydnout.
Světlo jako druhá polovina tri
Celé listy nechte vcelku a drťte je až před použitím. Čím menší kousky, tím větší plocha pro únik vůně. Stejně tak nedávejte bylinky do mrazničky v papírovém sáčku; vlhkost je zničí. Pro krátkodobé uchování do jednoho měsíce stačí sklenice v šuplíku. Pro delší dobu zvolte tmavé nádoby a pravidelně kontrolujte, zda se neobjevila vlhkost. Kdo dodrží stín, sucho a tmu, bude mít i v zimě bylinky, které voní jako právě utržené.
Největší chybou při sušení bylinek je spěch. Kdo je dá na přímé slunce nebo do trouby, přijde o těkavé silice, které nesou vůni i chuť. Sušit se má pomalu, v suchém a dobře větraném prostoru, kam neproniká přímé světlo. Ideální je půda, komora nebo zavěšený regál v polostínu. Teplota by se měla držet mezi 20 a 30 °C. Vyšší teplotu snesou jen dřevnaté bylinky, jako je tymián nebo rozmarýn, ale i ty ztrácejí aroma, pokud je sušíte nad 40 °C.
Ke skladování nikdy nepoužívejte průhledné sklenice vystavené dennímu světlu. Světlo rozkládá chlorofyl i aromatické látky, takže bylinka do několika týdnů vybledne a ztratí chuť. Nejlepší jsou tmavé sklenice s těsným víčkem nebo neprůhledné plechovky. Každou dávku podepište názvem a datem sušení. Skladujte na chladném a suchém místě, mimo sporák a myčku. Vlhkost je nepřítel — pokud se ve sklenici objeví mlha nebo kapičky, bylinku ihned vyhoďte. Plíseň se neprojeví vždy viditelně, ale zdraví ohrozí spolehlivě.
Sklízet bylinky na sušení je nejlepší ráno, jakmile oschne rosa, ale ještě než začne pálit slunce. V tu dobu je v listech nejvíc silic. Stonky stříhejte těsně nad spodními listy, nikdy netrhejte celé trsy i s kořeny. U velkých listů, jako je máta nebo meduňka, odstraňte spodní listy a svazujte je do malých otýpek. Čím menší svazek, tím rychleji a rovnoměrněji uschne. Příliš tlusté svazky uvnitř plesniví, i když se na povrchu zdají suché.