Když šikmé stěny v podkroví nejdou zakrýt, pomůže nábytek na míru

Druhá častá chyba je vstávat z postele převalením na bok a následným hlubokým předklonem. Tento způsob je sice běžný, ale při bolavých zádech ho lze provést bezpečněji. Nejprve se přetočte na bok, pokrčte kolena, přitáhněte je k břichu a nechte horní ruku volně před sebou. Potom spusťte nohy přes okraj postele dolů a současně se odtlačte spodní rukou od matrace. Trup tak zůstává co nejdéle vzpřímený a nedochází k ostrému ohybu v pase. Tento postup funguje bez ohledu na výšku postele, ale čím lépe výška sedí, tím menší sílu musíte vynaložit a tím méně se záda ráno rozbolí.

Ještě než začnete tahat, uvolněte prostor. Před pohovkou by mělo být alespoň tolik místa, kolik je hloubka rozložené plochy, plus půl metru na manipulaci. Odstraňte koberec, pokud klouže, a zkontrolujte, zda pohovka nestojí na noze, která se při roztahování ohne. Některé typy mají kolečka jen na jedné straně, jiné se rozkládají do stran, a ne dopředu. Pokud netušíte, jaký systém váš gauč používá, podívejte se pod sedák nebo na spodní rám, kde bývá znatelný pant, páka nebo popruh.

Praktické pravidlo zní: sedněte si na okraj postele tak, jak to děláte ráno, nechte chodidla volně viset a sledujte, co se děje s pánví. Pokud se musíte předklánět nebo naopak zvedat ramena, výška nesedí. Ideální je taková rovina matrace, při které při sedu spočívají chodidla celou plochou na podlaze a kolena jsou ohnutá zhruba do pravého úhlu. V tu chvíli se nemusíte trupem nikam sunout ani se odrážet rukama. Většina lidí přitom doma řeší tvrdost matrace a zapomíná, že výška rozhoduje o každodenním pohybu, který bolesti zad spouští nejčastěji.

Úhel mezi sedákem a opěrou je druhá past. Pro relaxaci se doporučuje sklon opěry kolem 100 až 110 stupňů od sedáku, u hlubokých poloh i více. Jenže výrobci často prodávají křesla s velkým sklonem, která nemají odpovídající podporu krku. Výsledek: hlava padá dozadu nebo dopředu a krční páteř drží váhu hlavy sama. Zkuste si v obchodě sednout na deset minut, ne na dvě. Položte ruce na stehna, zavřete oči a sledujte, jestli se hlava sama vrací do přirozené polohy. Pokud ne, křeslo není pro delší relaxaci.

Důležité je i každodenní větrání. Po probuzení matraci nezakrývejte přikrývkou ani povlečením. Nechte ji dvacet až třicet minut volně na vzduchu, ideálně s otevřeným oknem. Pokud to prostor dovolí, postavte matraci na hranu nebo ji nakloňte, aby vlhkost mohla unikat z obou stran. Tento jednoduchý návyk udělá pro životnost víc než sebelepší otáčení. Stejně tak se vyhněte spaní na mokré matraci po mytí – povrch musí před navlečením chrániče dokonale uschnout.

Výška postele není zbytečný detail. Je to nastavení, které používáte každý den, aniž o tom přemýšlíte, a u bolavých zad rozhoduje o tom, zda ráno vstanete plynule, nebo se budete chvíli držet za záda. Zkuste si dnes sednout na okraj postele a všímat si, co dělá vaše pánev a kolena. Když chodidla stojí pevně, kolena jsou v pravém úhlu a trup se nemusí předklánět, máte vyhráno. Když ne, upravte výšku dřív, než si záda znovu připomenou, že jim to nesedí.

Nejčastější chybou je prát potah jen jednou za půl roku, když se viditelně zašpiní. Alergeny nejsou vidět a roztoči se množí i v čistě vypadajícím potahu. Druhou chybou je praní na 30 °C s odůvodněním, že jde o jemný materiál, čímž se roztoči pouze přemístí. Třetí chybou je nasazovat potah na mokrou matraci, kde vzniká plíseň. Potah musí být před navlečením zcela suchý, jinak si zaděláte na nový zdroj alergenů.

Výška postele rozhoduje o tom, jak moc si ráno při vstávání ublížíte. Nejde přitom o to, jak je postel drahá nebo moderní, ale o to, v jaké výšce se nachází rovina matrace vůči podlaze. Pokud je tato rovina příliš nízko, musíte se při vstávání předklonit, zapřít se rukama a trupem udělat hluboký ohyb. Přesně ten pohyb je pro bolavá záda nejrizikovější, protože se při něm zvětšuje tlak na meziobratlové ploténky a zapojují se svaly, které už tak jsou v křeči. Když je naopak postel příliš vysoko, nohy při usedání nedosáhnou na zem a vyklouznou vám, takže sebou při dosednutí škubnete. Ani jedno není dobré.

Materiál volte podle vlhkosti a teploty v podkroví. V dobře izolovaném prostoru stačí běžná lamino deska, ve starším domě se hodí masiv nebo překližka, která lépe snáší změny. Rozměry si nechte potvrdit až po hrubé stavbě a před finálním nátěrem. Pokud se stěny ještě budou obkládat sádrokartonem, počítejte s tím, že se půdorys o několik centimetrů zmenší. Nábytek na míru není univerzální řešení pro každé podkroví, ale tam, kde nic jiného nepasuje, je to jediná cesta, jak získat plnohodnotný obytný prostor.