Jak proměnit terasu v obývák pod širým nebem: průvodce návrhem patia

Sedačka s click-clack mechanismem byla moje další investice. Sedák se dá sklopit do různých poloh, takže si můžu nastavit opěradlo na čtení, sledování filmu na tabletu nebo skoro ležmo při odpoledním zdřímnutí. Mechanismus je kovový, potažený vrstvou proti korozi. Když ho poprvé sklopíte, ozve se jisté cvaknutí a vy víte, že drží. Žádné vrzání ani podkluzování. Kolem jsem rozmístila několik konferenčních stolků z akátového dřeva, které mají uvnitř schovaný box na časopisy a svíčky. Jeden malý stolek jsem přidala k zábradlí jako místo na ranní kávu. Výhled do zahrady se tím otevřel a terasa najednou působí vzdušn�


Nakonec si dovolím jednu osobní zkušenost. První tři roky jsem bydlela v garsonce s rozkládacím křeslem, které bylo pohodlné jen první půlhodinu. Když jsem přešla na pull-out sofa s opravdovou foam mattress, kvalita spánku se dramaticky zlepšila. A to nemluvím o tom, že click-clack mechanismus zvládne obsloužit i babička nebo dítě. Modern classic style není jen o vzhledu, je to filozofie, která respektuje lidské potřeby. Dnes už bych se nevrátila k žádnému jinému směru. Je to jako s koženými botami na míru - vydrží roky, nikdy nevyjdou z módy a vždy se na ně těšíte, až si je znovu obuj


Povrchová úprava nábytku je alfou a omegou. Zvolila jsem algový potah na polštáře, který odolává UV záření i dešti. První sezónu jsem měla levné bavlněné povlaky a po měsíci vypadaly jako po deseti letech praní. Teď stačí polštáře jednou za týden setřít vlhkým hadrem. Pod nohy jsem dala velkoformátovou dlažbu v odstínu antracitu. Spáry jsou široké jen tři milimetry a vyplněné epoxidovou maltou. Žádný plevel, žádné mechy. Když prší, voda rychle stéká do odtoku u zdi. První rok jsem bojovala s tím, že dlažba byla horká na bosé nohy odpoledne, ale pomohlo pár kusů venkovního koberce z recyklovaného pla


Co mě ale dostalo, byly návštěvy. Strýc, který tvrdil, že na pohovce spí lépe než v hotelu, po třech hodinách přelezl na zem. Důvod? Špatně zvolená textilie. Hladký materiál klouže, polštáře se rozjíždějí. Proto jsem se při výběru posledního kusu zaměřila na velvet upholstery. Samet je nejen krásný na pohled, ale má i praktickou výhodu. Je hustě tkaný, takže drží tvar. Když do něj sednete, nepropadnete se až na rám. A když ho rozložíte, látka se nekrčí a nepřipomíná stanové plátno. Navíc se snadno čistí. Sklenička s červeným vínem se nebojím, stačí hadřík a v


Důležité je nebát se experimentovat a přizpůsobit si nábytek svému životnímu stylu. Když jsem začínala, měla jsem jen levný stolek z IKEA a kávovar z bazaru. Dnes mám koutek, který je zároveň místem pro každodenní rituál i pro noční návštěvy. A když k tomu přidáte ještě dobře zvolený nábytek s úložným prostorem nebo rozkládací funkcí, získáte místo, které slouží naplno. Nepotřebujete stovky tisíc, stačí promyslet detaily. Třeba ten můj click-clack mechanismus funguje už rok bez jediné závady. Pěnová matrace si drží tvar i po desítkách rozložení. A ty modré sametové polštáře? Ty jen podtrhují atmosféru. Zkuste to taky. Váš domácí kávový koutek čeká, až ho objevíte. A věřte, že si ho zamilujete stejně jako


Řada mých přátel se diví, proč jsem do toho šla, když mám vlastně malý byt. Ale právě v malých prostorech se vyplácí investovat do kvalitního a promyšleného nábytku. Můj domácí kávový koutek nestojí v koutě jako osamělý ostrov, ale je propojený s hlavním sezením. Když si ráno sednu na pohovku, mám kávu na dosah ruky, aniž bych musela vstát a obejít celý pokoj. Jen natáhnu ruku, vezmu hrnek ze stojánku a v klidu se napiji. To je ta svoboda, kterou obyčejná kuchyně nenabídne. A když večer dorazí parta, posadíme se kolem konzole, položíme na ni tác s dezertem a kávou a máme rázem intimní posezení. Žádný velký stůl, žádná formální atmosféra, jen přirozená blízk


Nečekaným bonusem se stal stín. Bez něj je sezení v poledne k nepoužití. Nejdřív jsem zkoušela slunečník, ale při prvním větru odletěl. Nakonec jsem nainstalovala výsuvnou markýzu s elektrickým pohonem. Stisknu tlačítko a látka se vysune, zastíní přesně půlku terasy. Druhá půlka zůstává na slunce pro ty, co ho milují. Pod markýzu jsem umístila menší křeslo s polstrem z technického ratanu. Je lehké, dá se přenášet jednou rukou a v dešti mu nic není. Právě tato kombinace pevných a lehkých prvků dělá z mého patia opravdový obývák pod širým nebem. Když teď sedím na své terase s hrnečkem kávy a sleduju, jak se večer vznáší nad střechami, vím, že těch pár měsíců plánování stálo za to. Každý centimetr je využitý, nic nepřekáží, a přitom mám pocit, že sedím v prostorné místnosti. Akorát bez z