Co získáte chytrým zařízením nízkého podkroví a čeho se vyvarovat
Jak na to: nejdřív suché teplo, potom tuk Nejspolehlivější cesta ke křupavé kůrce je začít na sucho. Maso, brambory nebo zeleninu osušte papírovou utěrkou a dejte je do rozpálené trouby nebo na suchou pánev. Povrch se začne odpařovat a vytvoří se přirozená krusta. Až když je povrch lehce opečený a suchý, teprve přidejte olej – ideálně rozprašovačem nebo štětcem. Ten pak zkaramelizuje a vytvoří tenkou, křupavou vrstvu bez přepálení. Olej totiž hoří při nižší teplotě než suché teplo, a když je přítomný od začátku, začne se rozkládat dřív, než se stihne vytvořit kůrka.
Posledním krokem je montáž podlahové krytiny, ale ještě před tím si udělejte zkušební provoz rozvodů. Otevřete všechny ventily a nechte vodu procházet alespoň několik hodin, abyste odhalili případné netěsnosti. Teprve poté můžete pokládat dlažbu, vinyl či laminát. Mějte na paměti, že kvalitní příprava podlah je základ, který se nedá dodatečně opravit bez velkých nákladů. Věnujte proto čas každému detailu, protože zpětně se k rozvodům v panelovém bytě dostanete jen přes rozbitou podlahu – a to je něco, čemu se chcete vyhnout.
Nejčastější chybou návštěvníků je, že se soustředí pouze na hlavní třídy a ignorují menší uličky, které spojují jednotlivá náměstí. Přitom právě ony tvoří středověkou páteř. Zkuste si naplánovat trasu od Karlova náměstí (původně Dobytčí trh) k náměstí Senovážnému (dříve Senný trh). Cesta vedoucí přes ulici Na Příkopě vám ukáže, jak Karel IV. propojil Staré a Nové Město. Upozorňuji na jeden častý omyl: Na Příkopě nebyla jen hranicí, ale také místem, kde stávaly hradby. Dnešní bulvár tedy skrývá původní obranný val.
Pokud si chcete zajistit čerstvé aroma po celý rok, osvojte si i jednoduché pravidlo rotace. Každou novou sklenici si označte datem sušení. Starší bylinky spotřebujte jako první, protože časem ztrácejí na intenzitě. Po roce už je sušená petrželka nebo bazalka spíše jen dekorací. Vyplatí se proto sušit menší dávky pravidelně a vždy jen to, co skutečně použijete. Tím ušetříte místo i uskladníte plnou chuť. Sušení není o tom mít co největší zásobu, ale o tom mít zásobu, která skutečně voní a chutná, když ji potřebujete.
Při plánování procházky se vyhněte nejrušnějším hodinám — brzké ráno nebo pozdní odpoledne nabízí klidnější atmosféru a lepší světlo pro pozorování architektonických detailů. Doporučuji také vzít si s sebou jednoduchou mapu, ale ne toho současného města, nýbrž historickou rekonstrukci středověkého půdorysu. Srovnání s dnešní podobou vám otevře oči. Až budete stát uprostřed Karlova náměstí, uvědomte si, že stojíte na místě, které bylo po staletí největším náměstím v Evropě — a že jeho rozlehlost nebyla náhodná, ale sloužila k pořádání velkých trhů a shromáždění.
Než začnete, věnujte pozornost sklizni. Sbírejte bylinky dopoledne, až oschne rosa, ale ještě před poledním úpalem. V té době mají nejvyšší obsah silic. Nikdy je nemyjte těsně před sušením — voda prodlužuje proces a podporuje plísně. Místo toho je předem properte a nechte důkladně oschnout. Listy odstraňte z tlustých stonků, které obsahují málo aroma a suší se pomaleji. U rozmarýnu, tymiánu nebo šalvěje můžete nechat celé větvičky, ale pak pamatujte, že se budou sušit déle.
Sušení bylinek se tváří jako jednoduchá záležitost, ale výsledek často připomíná spíš seno než voňavou přísadu do kuchyně. Chyba nebývá v rostlinách, ale v postupu. Klíčem je rychlost a šetrnost. Čím déle bylinky sušíte, tím více těkavých silic se odpaří. Ideální je proto zvolit metodu, která odvede vlhkost během pár dní, ne týdnů. Nejlepší výsledky přináší sušení při teplotě do 35–40 °C, ať už v sušičce, nebo v troubě s pootevřenými dvířky. Pokud sušíte na vzduchu, vyberte tmavou, suchou a dobře větranou místnost — světlo totiž ničí chlorofyl a barva bylinek vybledne.
Nejčastější chybou je přehřátí oleje na pánvi. Pokud olej začne kouřit, je zničený – nejen že zhořkne, ale také se v něm tvoří škodlivé látky. Místo toho, abyste přidali další olej do rozpálené pánve, stáhněte teplotu, nechte povrch masa zatáhnout na sucho a teprve potom přidejte tuk. U pánve platí, že kůrka vzniká při teplotě kolem 180–200 °C, ale olej s nízkým bodem kouře (třeba máslo) se začne přepalovat už při 150 °C. Použijte proto olej s vyšším bodem kouře – slunečnicový, řepkový nebo avokádový – a to až po zatáhnutí povrchu.
Pozor také na směsi. Neskladujte bylinky společně s výraznými druhy, jako je bobkový list nebo skořice. Pachy se vzájemně nasáknou a vy ztratíte čistou chuť každé bylinky. Máta a meduňka by měly mít vlastní prostor, protože jejich aroma je obzvlášť intenzivní. Až budete bylinky používat, nepodléhejte pokušení dávat do jídla stejné množství jako z čerstvých. Sušené jsou mnohonásobně koncentrovanější. Zpravidla stačí třetina, někdy i méně. Přidávejte je ke konci vaření, aby se vůně stihla uvolnit, ale nevyvařila.