5 způsobů, jak zvládat emoce a vychovávat děti bez křiku

Třetí oblastí jsou finance. Nečekejte, až budete mít „dost" peněz, protože takový okamžik nikdy nenastane. Místo toho si spočítejte, jaké výdaje skutečně máte a které jsou jen přechodné. Vytvořte si rezervu alespoň na tři měsíce běžných nákladů domácnosti, abyste měli prostor pro nenadálé výdaje. Typickou chybou je spoléhat na to, že „to nějak dopadne" – raději si předem zjistěte, jaké příspěvky vám náleží, a porovnejte je s reálnými náklady na druhé dítě.

Důležité je nastavit doma pravidla, která samostatnost podporují. Například mísu s ovocem nebo krabici s pitím umístěte do výšky, kam dítě dosáhne. Stejně tak připravte oblečení na další den večer společně s dítětem, aby ráno nebylo stresující. U jídla nechte dítě, ať si samo nabere porci, i když mu část spadne na stůl. Tím se učí odhadovat množství a manipulovat s nádobím. Vyhněte se tomu, abyste za dítě neustále něco předělávali – když si boty obuje naopak, nechte ho, ať si všimne, že ho tlačí, a zkusí to znovu.

Hotovou modelínu zabalte do potravinářské fólie nebo ji uložte do vzduchotěsné krabice. Na vzduchu rychle osychá a tvrdne. Pokud se tak stane, můžete ji zachránit přidáním pár kapek vody a znovu prohnětením. Barvy skladujte v malých sklenicích s víčkem, které nepropouští vzduch. Před každým použitím je důkladně promíchejte, protože pigmenty klesají ke dnu. Tímto způsobem vám barvy i modelína vydrží dlouhou dobu a děti se k nim budou rády vracet.

Základem je komunikace, která neobsahuje výčitky, sarkasmus ani generalizace. Místo „Ty jsi ale nepořádník!" zkuste popsat realitu a svůj pocit: „Vidím, že ponožky leží na zemi, a to mě mrzí, protože je pak nemůžu vyprat." Dítě tak pochopí, co se stalo, a nebude se muset bránit útoku na svou osobu. Stejně tak místo „Přestaň běhat!" zkuste nabídnout konkrétní možnost: „Uvnitř se chodí, běhat můžeš venku na zahradě." Tím mu dáte najevo, že ho slyšíte, ale zároveň držíte hranici.

Jak pracovat s vlastním vztekem, když už je na spadnutí Když už se vztek dostaví, pojmenujte ho nahlas. Řekněte si: „Jsem naštvaný, protože vidím rozházené hračky." Tím aktivujete racionální část mozku a zabráníte tomu, aby emoce převzaly vládu. Dalším praktickým nástrojem je „bezpečnostní ventil" – místo křiku zmáčkněte polštář, zatleskejte nebo si dupejte. Zní to možná směšně, ale fyzické uvolnění napětí funguje. Dítě uvidí, že i dospělý má silné pocity, ale umí je vyjádřit bez ubližování.

Nebojte se experimentovat s přírodními barvivy. Šťáva z červené řepy dá růžovou, kurkuma zase sytě žlutou a špenátová šťáva zelenou. Stačí je vmíchat do základní směsi a máte originální odstíny, které se liší od běžných kupovaných barev. Děti si navíc užijí i samotné objevování, jak různé suroviny mění výsledný vzhled. Výroba domácí modelíny a barev tak není jen úsporná, ale i kreativní činnost, která rozvíjí dětskou představivost a jemnou motoriku.

Pozitivní výchova je běh na dlouhou trať. Budete dělat chyby, budete se vracet ke starým návykům. To je v pořádku. Důležité je, abyste si po každém konfliktu řekli, co se vám povedlo a co byste příště změnili. Dítě se učí především tím, co vidí u vás. Když budete sami k sobě laskaví a trpěliví, naučíte to i jeho.

Častou chybou je, že se rodiče snaží být dokonalí a každý výbuch berou jako selhání. Přiznejte si, že občas vybuchnete – a pak se omluvte. Řekněte: „Omlouvám se, že jsem zvýšil hlas. Byl jsem unavený a nezvládl jsem to. Příště to zkusím jinak." Dítě se tím učí, že chyba je součástí života a že je důležité za ni nést odpovědnost. Omluva neznamená slabost, ale sílu a respekt.

Další oblastí je efektivní plánování týdne. V neděli večer si s rodinou projděte kalendář a určete, kdo co kdy potřebuje. Do plánu zahrňte i čas jen pro sebe – alespoň hodinu týdně, kdy děláte něco, co vás baví. Bez toho se dlouhodobě neobejdete. Důležité je také naučit se říkat ne – ne všem schůzkám, ne všem úkolům v práci, ne všem pozváním na oslavy, když cítíte, že potřebujete odpočívat. Tím, že si pohlídáte své hranice, budete mít víc energie na to, co opravdu chcete.

Posledním, ale neméně důležitým faktorem je věkový rozdíl mezi sourozenci. Pokud jsou děti blízko u sebe, čeká vás náročné první dny, ale pak si budou blízké. Naopak větší rozestup vám umožní více se věnovat každému dítěti zvlášť. Neexistuje univerzální číslo – sledujte hlavně to, jak se cítíte vy i vaše prvorozené dítě. Pokud první potomek začíná projevovat samostatnost a vy máte chuť znovu prožívat těhotenství, je to dobré znamení.