5 zásad, jak sladit barvy terasy s fasádou i interiérem

Ještě než udeří mrazy, projděte povrch a najděte místa, kde se drží voda. Stačí i malá prohlubeň u okapu, kde po dešti zůstane louže. Ta po zamrznutí zvětší objem a roztrhne materiál. Vyspravte spáry, dosušte vydrolená místa a zkontrolujte odtok vody směrem od domu. Dřevěnou palubu nejdřív očistěte, nechte proschnout a teprve pak ji ošetřete olejem nebo lazurou. Pokud natíráte vlhké dřevo, nátěr se odloupne během první zimy.

Začněte u patky. Odkryjte zeminu kolem každé nohy do hloubky přibližně deseti centimetrů a podívejte se, jestli se mezi betonem a půdou neobjevila štěrbina. Štěrbina široká na prst znamená, že se patka pohnula. Zkontrolujte, zda šrouby v úhelnících nejsou povolené. Povolený šroub poznáte tak, že na něj zatlačíte rukou a hlava se pohne. Dotáhněte ho, ale nepřetáhněte – u dřeva se může závit protočit a pak drží jen na půl otáčky.

Polykarbonát a sklo se nad terasou chovají úplně jinak, i když na pohled řeší stejnou věc – zastřešení. Rozdíl není jen v ceně, ale hlavně v tom, jak propouštějí světlo, jak tlumí hluk deště a kolik tepla pod sebou udrží. Kdo si to neuvědomí předem, často po první sezoně mění celou konstrukci.

Terasa je přechodový prostor mezi domem a zahradou a její barva rozhoduje o tom, jestli bude působit jako přirozené pokračování stavby, nebo jako cizí prvek. Nejčastější chyba je vybírat nátěr nebo dlažbu podle toho, co se líbí v katalogu, bez ohledu na fasádu a interiér. Než začnete cokoli kupovat, položte si otázku, jaké tři základní tóny se opakují na fasádě a v obývacím pokoji. Z těchto tónů vycházejte, i když je terasa samostatná.

Cesta a obvod terasy chtějí jiný typ světla Pro chodník volte nízká svítidla s clonou, která směrují paprsek dolů k zemi. Umístěte je střídavě po obou stranách cesty, ne do jedné řady, aby vznikla přirozená linie. Rozestup držte kolem 1,5 až 2 metrů; hustší řada vypadá jako letištní dráha a oslňuje. Světlo nikdy nemíří vodorovně do prostoru, kde se chodí – ostrý zdroj v úrovni očí je nejčastější chyba. Na schody dejte krátké boční svítidlo na každý druhý stupeň, ne na každý.

Jak si stín ověřit ještě před stavbou Než začnete cokoli budovat, udělejte si jednoduchý test. Vezměte si kolík nebo delší tyč a zapíchněte ji doprostřed plánované terasy. Během dne sledujte, kam padá její stín. Změřte to v 10, 14 a 18 hodin. Získáte tak reálnou představu o pohybu stínu. Další možností je použít online mapové podklady s vrstvou stínů budov, ale pozor – ty ukazují jen okamžik snímku, ne celý den. Proto je terénní měření nenahradí.

Do výpočtu musíte zahrnout i výšku překážek. Zeď vysoká dva metry vrhá jiný stín než plot metr vysoký. Platí, že čím vyšší překážka a čím blíž je k terase, tím delší stín vytvoří. Také záleží na ročním období: v červnu je slunce vysoko, stíny jsou krátké, v prosinci je slunce nízko a stíny se táhnou daleko. Pokud chcete na terase sedět i v zimě, počítejte s tím, že budete potřebovat delší převis nebo markýzu.

Večerní posezení na terase zkazí nejčastěji jedno světlo zavěšené uprostřed. Osvítí stůl, ale cesta ke dveřím zůstane ve tmě a okraj terasy zmizí. Řešení není přidat další lampu na stejné místo, ale rozdělit světlo podle toho, co má která plocha dělat. Jiné světlo potřebuje deska stolu, jiné chodník a jiné prostor, který má jen naznačit hloubku.

Obvodové světlo podél plotu nebo obrubníku má jen ohraničit prostor. Stačí slabý zdroj, který osvětlí zem do jednoho metru a dál se ztratí. Tady je vhodné teplé zabarvení, protože studené bílé světlo na rostlinách působí uměle a v noci ruší. Pokud svítidlo svítí i nahoru, zkontrolujte, zda paprsek nezasahuje do oken sousedů nebo do ložnice v patře.

Rozhodnutí tedy nestojí na tom, co je modernější, ale co zvládne konkrétní podmínky. Kde převažuje hluk deště a letní horko, bývá praktičtější komorovaný polykarbonát. Kde jde o světlo a výhled po celý rok, ustoupí sklo. Ať zvolíte cokoli, nechte si rezervu na větrání a údržbu – právě tam se láme spokojenost s terasou.

Nad stůl patří světlo s měkkým, širokým kuželem, které nesvítí do očí. Zavěste ho tak, aby spodní hrana stínidla byla přibližně 70 až 80 cm nad deskou. Výší než 90 cm už světlo ztrácí účinnost, níž než 60 cm překáží výhledu a při vstávání se do něj naráží. Když je stůl blízko zdi, použijte dvě menší svítidla po stranách místo jednoho velkého uprostřed – zmizí ostrý stín ruky na talíři.

Zvláštní kategorii je dekorativní světlo v záhonech a u zdi. Světlo namířené vzhůru na kmen nebo fasádu vytvoří hloubku, ale nesmí být silnější než světlo nad stolem – jinak přitáhne pozornost k okraji a posezení zůstane ve stínu. Totéž platí pro osvětlení bazénu nebo vodního prvku: slabý zdroj pod hladinou stačí, silný reflektor oslňuje každého, kdo sedí proti němu.