5 kroků, po kterých je ve skříni konečně místo i pořádek

Prostor pod schody bývá to první místo, kam se odkládají věci, které nemají své místo. Přitom jde často o několik metrů čtverečních, které lze proměnit ve funkční část domácnosti. Rozhodující je ale hned na začátku zjistit, jaké má prostor skutečné rozměry a omezení. Změřte šířku, hloubku, výšku v nejnižším i nejvyšším bodě a zkontrolujte, kudy vedou rozvody, zda zde není radiátor, hlavní uzávěr vody nebo elektrický rozvaděč. Právě tyto prvky určují, co si můžete dovolit.

Na co si dát pozor: nepřeceňujte úložné boxy. Když koupíte deset boxů ještě před tříděním, jen schováte nepořádek do krabic. Stejně tak nefunguje skládání „na výšku" u pletenin, které se vytahují. Kabáty a saka potřebují pořádná ramínka a prostor, jinak ztratí tvar. A hlavně – nedělejte inventuru celé domácnosti naráz. Jedna skříň za odpoledne stačí, jinak po dvou hodinách skončíte s horší hromadou, než jste začali.

Pokud nemáte volný kout, podívejte se nahoru. Nad dveřmi vzniká pás vysoký 30 až 40 centimetrů, který unese uzavřené boxy s ložním prádlem, ručníky nebo sezónním oblečením. Stejně tak prostor mezi horní hranou skříně a stropem — pokud je tam alespoň 25 centimetrů, patří tam ploché látkové boxy, ne volně ložené věci, které padají. Důležité je, aby boxy měly víko a byly označené. Bez popisku do nich po půl roce nikdo neleze, protože nikdo neví, co v nich je.

Pořádek ve skříni nevznikne tím, že jednou za čas všechno přerovnáte. Vznikne rozhodnutím, co tam vůbec patří. Začněte tím, že skříň úplně vyprázdníte. Všechno vyndejte na postel nebo na podlahu, i věci, které jste léta nenosili. Teprve prázdná skříň vám ukáže, kolik prostoru skutečně máte a co v ní zabírá místo bez užitku.

Věšte podle délky a barvy, ne podle nálady. Krátké kusy doleva, dlouhé doprava, nebo naopak – hlavně jednotně. Stejný typ ramínek u všech kusů ušetří centimetry, které pak využijete jinde. Trička skládejte na výšku, ne na sebe. Když je postavíte vedle sebe jako kartotéku, uvidíte všechny naráz a přestanete rozhrabávat celý štos, abyste našli to spodní.

Rozdělte skříň podle toho, jak se oblékáte Než cokoli vrátíte zpět, rozdělte skříň na zóny. Nejvýše a nejpřístupněji patří věci, které nosíte nejčastěji. Nahoru sezónní oblečení, které vytáhnete párkrát za rok. Dolů těžké kusy, které potřebují místo. Pokud máte zásuvky, držte se pravidla, že každá zásuvka má jednu kategorii – ponožky, spodní prádlo, trička. Míchané zásuvky se během týdne změní ve změť, ve které nic nenajdete.

Třiďte po jednom kuse, ne po hromadách. Každý kus oblečení vezměte do ruky a položte si otázku: nosil jsem to za poslední rok? Pokud ne, patří do pytle na odchod. Výjimku mají jen sezónní věci a skutečně výjimečné kousky. Typická chyba je odkládat rozhodnutí na později – hromada „možná" pak skončí zpátky ve skříni a problém se vrátí. Rozhodujte hned: ano, nebo ne.

Sušení prádla na balkoně vypadá jako nejjednodušší věc na světě, dokud se nezačne v bytě objevovat zatuchlý pach a na zdech se neusadí vlhkost. Příčinou nebývá málo prášku ani špatná pračka, ale špatně nastavený prostor a čas. Prádlo totiž potřebuje dvě věci: proud vzduchu a odstup mezi kusy. Bez toho voda zůstává v tkanině, ta postupně plesniví a pach se pak drží i po vyprání.

Základem je půdorys. Nakreslete si na papír tvar místnosti včetně dveří, oken a radiátorů a zkuste postel posunout jinam. Největší chybou je strkat postel do rohu jen proto, že se to zdá praktické. Postel umístěná čelem ke dveřím, s přístupem z obou stran, působí vzdušněji a lépe se kolem ní pohybuje. Pokud to prostor dovolí, nechte alespoň jednu stranu postele volnou. Ušetříte tak místo na noční stolek a vizuálně vytvoříte kolem nábytku dýchající prostor.

Pořádek udržíte jen tehdy, když bude mít každá věc své místo a vy budete mít pravidlo pro návrat. Jedno pravidlo na konci dne: cokoli, co si sundáte a nevrátíte na místo, skončí do týdne na židli. Jednou za sezónu projděte skříň znovu, krátce, deset minut. Odložíte to, co jste přes rok nevzali, a doladíte, co přestalo fungovat. Skříň není sklad, je to nástroj – a má sloužit vám, ne vy jemu.

Oddělit šatnu od ložnice v paneláku vypadá jednoduše, dokud člověk nezačne počítat s tím, co všechno se v místnosti skutečně odehrává. Panelákový byt má typicky jednu obytnou místnost s oknem a druhou menší, často průchozí. Pokud se rozhodneš ukrojit část ložnice na šatnu, nesmíš zapomenout, že ložnice musí dál fungovat jako ložnice – tedy mít přístup k oknu, větrání a místo pro postel. Nejčastější chyba je naplánovat šatnu podle katalogového obrázku, ne podle půdorysu.