Editing Dělení trsu, které zničí rostlinu: kde děláte chybu

Dělení trsu vypadá jako jednoduchý úkon: vyndat rostlinu z květináče, roztrhnout kořenový bal a dát části do nových nádob. Právě tady ale vzniká nejvíc zbytečných ztrát. Rostlina po zásahu buď uhyne, nebo se měsíce vzpamatovává, protože se rozdělila v nesprávnou dobu, násilím nebo s příliš malými oddělky. Přitom stačí pár pravidel a výsledek je jiný.<br><br>Nejčastější chyba při zimním zalévání pokojovek není v tom, že by se zalévalo málo. Je v tom, že se zalévá pořád stejně jako v létě. Od listopadu do února většina rostlin v bytě zpomalí metabolismus, protože mají méně světla. Spotřebují méně vody a jakýkoli přebytek v substrátu začne škodit víc než sucho. Když listy žloutnou zdola, opadávají nebo se na povrchu hlíny drží plíseň, není to nedostatkem živin. Je to přelití.<br><br>Dělení je spolehlivý způsob, jak rostlinu omladit a namnožit, ale jen když respektujete její rytmus. Kdo dělí ve správný čas, čistě a s dostatečně velkými oddělky, nemusí řešit žádné ztráty. Kdo to uspěchá, přijde o rostlinu i o čas.<br><br>Kdy má zimní hnojení vůbec smy<br><br>Jak trs rozdělit, aby přež<br><br>Jak poznat, že je trs připravený a kde ho rozdělit Rostlina musí být před dělením dobře napojená, ideálně den předem. Suchý kořenový bal se drolí a láme i zdravé kořeny. Vyjměte ji z nádoby nebo ji vyryjte rýčem v dostatečné vzdálenosti od stonku, abyste neposekali hlavní kořeny. Potom kořeny prohlédněte: hledejte přirozené mezery mezi jednotlivými „hlavami" nebo výhony. Tam se trs dělí nejsnáze. Pokud mezera není, použijte dva vidlice zády k sobě a páčte je od sebe. Nůž používejte jen na tenké svazky, ne na silné dřevnaté kořeny – ty se mají stříhat ostrými nůžkami, ne trhat.<br><br>Každý oddělek musí mít vlastní kořeny a alespoň dva až tři zdravé výhony nebo pupeny. Menší kus sice vypadá, že se uchytí, ale většinou nemá dost zásobních látek a zahyne. Příliš velké oddělky zase nesou mnoho listů, které nestačí zásobovat vodou, a rostlina se vysiluje. Zlatá střední cesta jsou tři až pět výhonů podle velikosti druhu.<br><br>Prvním pravidlem je hnojit jen v době růstu. Od března do září, kdy rostlina tvoří nové listy, květy nebo výhony, má smysl dodat živiny. Od listopadu do února většina pokojovek odpočívá a hnojení je zbytečné, často i škodlivé. Výjimkou jsou rostliny pod umělým přisvícením nebo ty, které kvetou právě v zimě. Druhé pravidlo se týká koncentrace: vždy začněte poloviční dávkou oproti údaji na obalu. Slabší roztok aplikovaný častěji rostlině prospěje víc než jednorázový silný koktejl.<br><br>Základem je načasování. Dělit se má v období, kdy rostlina není v plném růstu ani v klidu. Pro většinu pokojových a zahradních trvalek to znamená předjaří, kdy začínají rašit pupeny, nebo těsně po odkvětu. Nikdy nedělte rostlinu, která právě nasazuje květy nebo plody – připravíte ji o energii, kterou potřebuje na zakořenění. Výjimkou jsou druhy, které raší pozdě, ty se dělí, jakmile se půda trochu prohřeje.<br><br>Většina pokojových rostlin pochází z tropů nebo subtropů, kde se teploty přes den a noc příliš neliší. V bytě ale kolísají mnohem víc, než si lidé myslí. Rozdíl mezi místem u okna a uprostřed místnosti bývá i pět stupňů. Právě proto je užitečné měřit, ne odhadovat. Stačí obyčejný pokojový teploměr za pár korun, umístěný ve výšce, kde stojí květináče.<br><br>Nejčastější chyba je dělení na jaře příliš brzy, kdy je půda studená a mokrá. Kořeny v chladu neobrůstají a začnou hnít. Druhá častá chyba je zasazení příliš hluboko. Kořenový krk musí zůstat na stejné úrovni, v jaké byl předtím. Zasypání stonku hlínou vede k zahnívání a rostlina odumře od středu. Po přesazení zálivku omezit na minimum, dokud se neobjeví nové listy.<br><br>Nové oddělky dejte do menších nádob, než na jaké byly zvyklé. Velký květináč se slabými kořeny zůstává mokrý a vzniká plíseň. První tři týdny držte rostliny v polostínu, bez přímého slunce a bez hnojení. Hnojit se má až po zjevném růstu, jinak soli v substrátu spálí nové kořínky. Pokud dělíte trs s pěstebními cibulkami, oddělte je opatrně a nechte je na vzduchu den oschnout, aby se rány zatáhly.