Dělení trsu, které zničí rostlinu: kde děláte chybu
Dělení trsu vypadá jako jednoduchý úkon: vyndat rostlinu z květináče, roztrhnout kořenový bal a dát části do nových nádob. Právě tady ale vzniká nejvíc zbytečných ztrát. Rostlina po zásahu buď uhyne, nebo se měsíce vzpamatovává, protože se rozdělila v nesprávnou dobu, násilím nebo s příliš malými oddělky. Přitom stačí pár pravidel a výsledek je jiný.
Nejčastější chyba při zimním zalévání pokojovek není v tom, že by se zalévalo málo. Je v tom, že se zalévá pořád stejně jako v létě. Od listopadu do února většina rostlin v bytě zpomalí metabolismus, protože mají méně světla. Spotřebují méně vody a jakýkoli přebytek v substrátu začne škodit víc než sucho. Když listy žloutnou zdola, opadávají nebo se na povrchu hlíny drží plíseň, není to nedostatkem živin. Je to přelití.
Dělení je spolehlivý způsob, jak rostlinu omladit a namnožit, ale jen když respektujete její rytmus. Kdo dělí ve správný čas, čistě a s dostatečně velkými oddělky, nemusí řešit žádné ztráty. Kdo to uspěchá, přijde o rostlinu i o čas.
Kdy má zimní hnojení vůbec smy
Jak trs rozdělit, aby přež
Jak poznat, že je trs připravený a kde ho rozdělit Rostlina musí být před dělením dobře napojená, ideálně den předem. Suchý kořenový bal se drolí a láme i zdravé kořeny. Vyjměte ji z nádoby nebo ji vyryjte rýčem v dostatečné vzdálenosti od stonku, abyste neposekali hlavní kořeny. Potom kořeny prohlédněte: hledejte přirozené mezery mezi jednotlivými „hlavami" nebo výhony. Tam se trs dělí nejsnáze. Pokud mezera není, použijte dva vidlice zády k sobě a páčte je od sebe. Nůž používejte jen na tenké svazky, ne na silné dřevnaté kořeny – ty se mají stříhat ostrými nůžkami, ne trhat.
Každý oddělek musí mít vlastní kořeny a alespoň dva až tři zdravé výhony nebo pupeny. Menší kus sice vypadá, že se uchytí, ale většinou nemá dost zásobních látek a zahyne. Příliš velké oddělky zase nesou mnoho listů, které nestačí zásobovat vodou, a rostlina se vysiluje. Zlatá střední cesta jsou tři až pět výhonů podle velikosti druhu.
Prvním pravidlem je hnojit jen v době růstu. Od března do září, kdy rostlina tvoří nové listy, květy nebo výhony, má smysl dodat živiny. Od listopadu do února většina pokojovek odpočívá a hnojení je zbytečné, často i škodlivé. Výjimkou jsou rostliny pod umělým přisvícením nebo ty, které kvetou právě v zimě. Druhé pravidlo se týká koncentrace: vždy začněte poloviční dávkou oproti údaji na obalu. Slabší roztok aplikovaný častěji rostlině prospěje víc než jednorázový silný koktejl.
Základem je načasování. Dělit se má v období, kdy rostlina není v plném růstu ani v klidu. Pro většinu pokojových a zahradních trvalek to znamená předjaří, kdy začínají rašit pupeny, nebo těsně po odkvětu. Nikdy nedělte rostlinu, která právě nasazuje květy nebo plody – připravíte ji o energii, kterou potřebuje na zakořenění. Výjimkou jsou druhy, které raší pozdě, ty se dělí, jakmile se půda trochu prohřeje.
Většina pokojových rostlin pochází z tropů nebo subtropů, kde se teploty přes den a noc příliš neliší. V bytě ale kolísají mnohem víc, než si lidé myslí. Rozdíl mezi místem u okna a uprostřed místnosti bývá i pět stupňů. Právě proto je užitečné měřit, ne odhadovat. Stačí obyčejný pokojový teploměr za pár korun, umístěný ve výšce, kde stojí květináče.
Nejčastější chyba je dělení na jaře příliš brzy, kdy je půda studená a mokrá. Kořeny v chladu neobrůstají a začnou hnít. Druhá častá chyba je zasazení příliš hluboko. Kořenový krk musí zůstat na stejné úrovni, v jaké byl předtím. Zasypání stonku hlínou vede k zahnívání a rostlina odumře od středu. Po přesazení zálivku omezit na minimum, dokud se neobjeví nové listy.
Nové oddělky dejte do menších nádob, než na jaké byly zvyklé. Velký květináč se slabými kořeny zůstává mokrý a vzniká plíseň. První tři týdny držte rostliny v polostínu, bez přímého slunce a bez hnojení. Hnojit se má až po zjevném růstu, jinak soli v substrátu spálí nové kořínky. Pokud dělíte trs s pěstebními cibulkami, oddělte je opatrně a nechte je na vzduchu den oschnout, aby se rány zatáhly.