Hotový podhled pak už jen přetmelte a přebruste. Pokud jste dodrželi referenční rovinu a správné rozteče, bude strop rovný i tam, kde původní konstrukce křivá byla.

2. Hudba zní ostře nebo dunivě, ačkoli na sluchátkách hraje čistě. V obýváku se zvuk z reproduktorů odráží od holých zdí, oken a nábytku s lesklým povrchem. Basy se hromadí v rozích, výšky se odrážejí od skla. Poznáte to tak, že stejná nahrávka zní v jiné místnosti výrazně lépe. Řešení nezačíná u nové aparatury, ale u rozbití rovnoběžných ploch. Police s knihami, závěs z těžší látky nebo čalouněná sedačka na strategickém místě udělají víc než výměna reproduktorů.

Rozhodující je orientace sezení. Rohová pohovka stojí buď levým, nebo pravým rohem – a to se plete nejčastěji. Postavte se do místnosti, kam chcete pohovku umístit, a představte si, že na ní sedíte. Levý roh znamená, že delší část je po vaší levé ruce, když stojíte čelem k pohovce. Nejlepší je nakreslit si půdorys na papír, vystřihnout si obdélník v poměru stran a zkoušet varianty bez chození do obchodu. Ušetříte tím cesty i zklamání.

V malém bytě se vyplácí využívat svislý prostor. Místo široké skříňky podél zdi zvolte úzkou polici nebo závěsný systém, který sahá do výšky. Na zeď nad stolek nebo křeslo pověste jednu nebo dvě police, ale nezahlťte je. Příliš mnoho polic působí těžkopádně a prostor opticky zmenšují. Stejně tak platí, že čím méně vzorů a barev, tím větší klid. Světlé odstíny stěn a nábytku odrážejí světlo a místnost vypadá vzdušněji.

Hotový podhled pak už jen přetmelte a přebruste. Pokud jste dodrželi referenční rovinu a správné rozteče, bude strop rovný i tam, kde původní konstrukce křivá byla.

Začněte poměrem, ne odstínem. Osvědčené rozdělení je 60 % dominantní barva (stěny, velká sedačka), 30 % vedlejší barva (koberec, závěsy, čalounění křesel) a 10 % akcent, který oživí prostor. Akcent nemusí být jen polštář. Může jím být kovová lampa, dřevěný stolek nebo keramická váza. Když tyto podíly dodržíte, prostor drží pohromadě i při větším počtu odstínů.

Další častá chyba je hromadění požadavků do jednoho dlouhého odstavce. Čím víc instrukcí v jedné větě, tím větší šance, že se některá ztratí. Rozděl zadání na krátké bloky: co má model dělat, jaký formát má dodržet, co má vynechat. Pokud chceš výstup ve třech odstavcích bez odrážek, napiš to jako samostatný požadavek, ne jako vsuvku uprostřed jiné myšlenky.