Na závěr: úzká chodba se nedá předělat, ale dá se přehlédnout. Když potlačíte svislé linie, sjednotíte barvy a zbavíte se zbytečností, přestane být vnímána jako úzká. Nejde o to ji zvětšit, ale přestat ji zdůrazňovat.
Další častá chyba je podcenění světla. Lidé nakoupí lampy až na konci, když už je vše ostatní hotové, a pak zjistí, že místnost má buď jedno ostré světlo uprostřed, nebo naopak žádné. Rozvrhněte světlo ve třech vrstvách: celkové (stropní nebo závěsné), pracovní (stolní, nástěnné) a doplňkové (bodové, stojací). Každá vrstva by měla mít vlastní vypínač nebo regulaci, jinak budete večer sedět buď v šeru, nebo pod reflektorem.
Jak sladit lesk, mat a reliéf, aby prostor nezeše
Posledni rada se tyka toho, jak nabytek sestavovat a pouzivat. I levny kus vydrzi dele, kdyz ho nesestavujete silou a spoje dotahujete postupne, ne vsechny najednou. Podlepene nebo volne spoje casem povoli vzdy, proto je po par mesicich zkontrolujte a pripadne dotahnete. U policek a skrinek nepřetěžujte jednu polici a tezke veci dejte dolu. Pokud kus stoji na nerovne podlaze, podlozte nohu, aby se ram nekroutil. Praskani ve spojich casto neni chyba materialu, ale toho, ze je nabytek v tahu.
Základem je změřit prostor pro sprchový kout v rovině podlahy, ne u stropu. Vanička se musí vejít mezi stěny s vůlí 2–5 mm na každé straně kvůli dilataci a tmelu. Zjistěte také polohu odpadu – vzdálenost středu od zdi a jeho průměr. Vaničky se dodávají ve standardních půdorysech (čtverec, obdélník, čtvrtkruh) a odpad bývá buď uprostřed, nebo u okraje. Když je odpad jinde než u vaničky, musí se posunout rozvod, což znamená bourání. U novostaveb se vyplatí zvolit vaničku podle stávajícího odpadu, ne naopak.
Na závěr: úzká chodba se nedá předělat, ale dá se přehlédnout. Když potlačíte svislé linie, sjednotíte barvy a zbavíte se zbytečností, přestane být vnímána jako úzká. Nejde o to ji zvětšit, ale přestat ji zdůrazňovat.
Montáž vaničky má dvě varianty: na podlahu, nebo zapuštěnou do podlahy. Při montáži na podlahu se vanička usazuje na vyrovnávací podložku a lepí se speciálním tmelem. Důležité je, aby podlaha byla vodorovná – i malý sklon způsobí, že voda bude odtékat špatně a v rozích se bude držet. Zapuštěná montáž je náročnější na přípravu, protože se musí vyřezat otvor do podlahy a vanička se usadí tak, aby její horní hrana byla v jedné rovině s dlažbou. Tato varianta je bezpečnější, protože se o ni nedá zakopnout, ale vyžaduje přesné zaměření a kvalitní hydroizolaci. Ať zvolíte jakoukoli variantu, nikdy vaničku neusazujte na holý beton bez hydroizolační vrstvy. Voda, která se dostane pod vaničku, napáchá škody pomalu a nenápadně.