Když prší nebo svítí slunce: šifrovací hra pro děti

Než začnete, promyslete si celou trasu. Doma se hodí schovávat indicie do knih, pod polštáře nebo za závěsy, venku zase pod kameny, do keřů nebo za stromy. Každá šifra by měla odkazovat na místo, kde leží další stopa, a poslední vzkaz by měl vést k malému překvapení – může to být kreslená mapa, sladkost nebo drobná hračka. Důležité je, aby byly indicie dostatečně viditelné, ale ne na první pohled. Vyhněte se místům, která jsou nebezpečná nebo příliš vysoko.

Při psaní vzkazů dbejte na to, aby byly čitelné – používání obyčejné tužky je lepší než fix, který může rozmáznout nebo prosakovat papírem. Pokud šifry tisknete, vyzkoušejte si je nejdřív sami, než je předáte dětem. Také si ověřte, že všechny indicie opravdu najdete na místě, kam je schováváte. Nic nekazí hru víc než ztracená stopa, kterou musíte složitě hledat. Pro větší děti můžete přidat časový limit, ale spíš jako výzvu než jako stres.

Nezanedbávejte řemínek na rukojeti. Většina turistů ho má pouze omotaný kolem zápěstí, ale správné použití je jiné: prostrčte ruku řemínkem zdola, obejměte ho palcem a ukazováčkem a teprve poté chyťte rukojeť. Tím se řemínek napne přes hřbet ruky a umožní vám přenášet váhu těla do hole bez nutnosti pevného stisku. Při chůzi do kopce pak můžete tahat za řemínek, čímž odlehčíte pažím a zapojíte i zádové svaly. Při sestupu zase řemínek brání tomu, aby vám hůl vyklouzla z ruky, když narazí na kámen nebo kořen.

Méně oleje, více křupavosti: trik s pečicím papírem Pokud chcete tuk výrazně omezit, vyzkoušejte metodu pečicího papíru. Na dno pánve položte kulatý kousek papíru a na něj nalijte jen lžíci oleje. Papír rovnoměrně rozvede tuk po celé ploše, takže bramboráky nebudou plavat v oleji, ale přesto se propečou do křupava. Po každé várce papír vyměňte, protože by se mohl přichytit ke dnu. Tento postup je šetrnější k pánvi i ke stravování.

Na závěr myslete na to, že nejde o to, aby všechno vyšlo perfektně. Děti si užijí i to, když budou muset spolupracovat nebo si navzájem radit. Po skončení hry si s nimi povídejte, co je bavilo nejvíc, a nechte je, ať si příště vymyslí šifry ony samy. Tím se hra přirozeně rozvíjí a vy budete mít od příště méně práce. A když se něco nepovede, berte to jako součást dobrodružství.

Na co si dát pozor při přípravě hry Nejčastější chybou bývá příliš složitý začátek. Když děti hned u prvního úkolu nevědí, co mají dělat, ztratí nadšení. Proto vždy připravte nápovědu, kterou můžete použít, pokud se zaseknou – třeba napsat první písmeno nebo ukázat obrázek navíc. Počítejte také s tím, že se hra může protáhnout, a proto si předem rozvrhněte čas. Ideální je, aby celá hra trvala dvacet až třicet minut, u menších dětí ještě méně. Pokud hrajete venku a začne pršet, mějte v záloze variantu, kterou přesunete dovnitř.

Na co si dát pozor při ostrých zatáčkách nebo na úzkém chodníku? Hole mějte zkrácené na minimální délku, ať se nezachytávají o větve nebo o souseda. Také se vyvarujte běžné chyby: nezapichujte hůl příliš silně do měkké půdy – když ji pak vytahujete, zbytečně ztrácíte sílu a rytmus. Stačí jemný, ale rozhodný dotyk. A pokud jdete po asfaltu, nasaďte si na špičky gumové koncovky, které tlumí nárazy a zabraňují uklouznutí.

Šifrování nemusí být jen záležitostí detektivek nebo počítačových her. Stačí pár papírů, tužka a trocha fantazie a během chvíle připravíte pro děti dobrodružství, které je zabaví doma i na zahradě. Klíčové je zvolit úkoly přiměřené věku – předškoláci zvládnou jednoduché obrázkové symboly, starší školáci si poradí s posunem písmen nebo tajnou abecedou. Začněte s krátkým vzkazem, třeba „Najdi poklad pod lavičkou", a postupně přidávejte další kroky.

Základní pravidlo pro chůzi do kopce zní: hole musí být kratší. Když šlapete do svahu, přirozeně se předkláníte a těžiště se posouvá dopředu. Dlouhé hole by vás nutily zvedat ruce nad úroveň ramen, což brzy způsobí bolest šíje a zbytečnou únavu. Upravte je tak, aby vaše paže svírala s předloktím úhel kolem 90 stupňů, když špička hole stojí na zemi před vámi. Rukojeť držte pevně, ale ne křečovitě, a při každém kroku nechte hůl „pracovat" – zapíchněte ji mírně za těžištěm těla a odrazte se od ní, jako byste se lehce opírali o pevnou větev.

Při vaření děláme spoustu drobných chyb, které výsledek zbytečně zhoršují. Mnohé z nich jsou přitom snadno odstranitelné, stačí jen vědět, na co se zaměřit. Nejde o žádné složité techniky ani drahé vybavení. Jde o běžné návyky, které si osvojíte během pár dnů a okamžitě poznáte rozdíl.